Na přelomu let 1929 a 1930 mlýn vyhořel. Paradoxně se tak díky tomu dochoval jako jeden z mála mlýnů regionu v relativně dobrém stavu. Při přestavbě byl totiž modernizován a mohl tak sloužit řádově déle, než jiné mlýny na řece Odře. Spolu s modernizací mlýnské techniky se změnila také technologie převodu vodní síly. Původní systém tří vodních kol nahradila v roce 1933 Francisova turbína, jež slouží dodnes.
Turbína byla opravovaná už v 60. letech. V roce 1996 bylo však pro značnou poruchovost nutné přistoupit k opravě generální. To se týkalo i řemenice hnací hřídele, ta byla vyměněna za novou s dvojnásobným průměrem (1250 milimetrů). Později bylo nutné opravit zuby litinového pastorku a vyměnit všech 142 dřevěných habrových zubů palečného kola. Tyto zuby bylo nutné vyrobit ručně s přesností na 0,2 milimetry.
Po zmíněných povodních v roce 1997, kdy vodní hladina uvnitř objektů dosáhla místy až 2 metrů po dobu 6 dnů, došlo zejména k narušení zdiva a statiky, promáčení dřevěných konstrukcí a zařízení mlýnice, rozvoji hnilob, plísní a dřevokazného hmyzu. Záchrana památky tak nabyla akutních rozměrů a bylo nutné přikročit k urychleným opravám. Protékající eternitové a plechové střešní šablony byly nahrazeny pálenou taškou, obytnou část bylo nutné podřezat a izolovat. Během oprav se také napravili některé nešetrné zásahy z minulosti. Obytná část, původně s horizontálně členěným soklem, kordonovou a korunní římsou se zubořezem, byla poškozena neodborným zásahem, při kterém byly dokonce vyměněny dvoudílná tabulková okna za třídílná a původní dveřní výplně za hladké. S vyměněnými novými okny tak dostal mlýn opět ráz selské architektury typické pro přelom 19. a 20. století. Opravou prošel také mlýnský náhon postižený erozí, levý břeh přívodního kanálu byl zpevněn dubovými kůly a část odpadního kanálu lámaným kamenem.
V roce 2005 byl areál zařazen do Havarijního programu Ministerstva kultury České republiky a z prostředků, takto získaných došlo k zasklení většiny mlýna a základního technického vybavení elektrárny a mlýnice – pastorku palečného kola, předlohové hřídele nebo původních kluzných ložisek.
V roce 2006 byla zpracována projektová dokumentace na stavební úpravy celého mlýna. Ta řešila opravu zbývajících statických poruch, opravy vnějších omítek s barevným řešením podle dobových fotografií, včetně ozdobných prvků a výměnu červotočem narušených částí krovů. Bylo také nutné sanovat všechny napadené dřevěné částí stavby. Byla také objevena původní oblázková dlažba před objektem. Dá se říct, že s pomocí dotací se do roku 2013 podařilo zajistit budovu zvnějšku a to jak po statické, tak ve spolupráci s památkáři, po estetické stránce. Uvnitř mlýnice byla vyměněna část podlah a po další zásadní opravě Francisovy turbíny bylo možné přistoupit k první etapě rozpohybování mlýnských strojů.
Nejprve byly opraveny transmise a rekonstruována předlohová hřídel tak, aby bylo možné natáhnout mezi mlýnici a transmisi v elektrárně kožené řemeny a rozpohybovat tak všechna tři patra mlýna. Následně byly rozebrány a renovovány jednotlivé mlýnské stroje z 20. až 30. let 20. století.