english deutsch

Technologie mletí mouky

V mlýně kromě mlynáře samotného pracovali také 2 pomocníci v případě mletí mouky, jeden, šlo-li o krmné směsi. Mlelo se převážně na vodu, jež poháněla soustavu vodních kol, později turbínu. Při přebytku výkonu, byl poháněn turbínou mlýn i dynamo, které vyrábělo elektřinu a pomáhalo udržet otáčky celého mlýna.

Co do výkonu, mlýn uměl za 24 hodin zpracovat 4 tuny obilí na mouku, přičemž hmota na hladkou mouku musela být zpracována až sedmkrát. Do mlýnských zásobníků se vlezlo až 5 tun pšenice a 3 tuny žita. Mouku zde bylo možné koupit výměnným způsobem. Za 100 kilogramů pšenice dostal kupující 35 kilogramů hladké, 35 kilogramů krupičné a 15 kilogramů krmné mouky. Otrub bylo 13 kilogramů a nečistot s rozprachem kilogramy 2.

Samotný technologický proces začínal v přízemí, kde se obilí vsypalo do násypky. Zjistila se také hektolitrová váha. Odtud putovalo korečkovými dopravníky v dřevěných trubkách, které zajišťovaly vertikální pohyb materiálu ve mlýně, až do třetího patra. Zde bylo nutné zrno oddělit od plev a nečistot.

To se dělo v taráru se žejbrem a koukolníkem, neboli triéru či jednoduše čističce. Zde se zrno vyčistilo od kaménků, hlinitých částic, prachu, plevele, stébel slámy, plev a jiných příměsí, které by měly zásadní vliv na zhoršení kvality výsledných produktů.

Zrno se dále sypalo spádovou trubkou do komory, kde z něj z boku odsává nečistoty ventilátor, zvaný aspiratér. Těžší částečky příměsí se ukládají v zásobníkových komorách, lehčí jsou aspirací odsáty do filtru. Zrno zvlášť dále padá na pohyblivé síto zvané žejbro. To za pomoci excentru kmitá, zrno postupuje po kovových sítech, kde propadnou menší kaménky, plevy atd. a odděleně jsou vyvedeny od zrna ven. Pod strojem je magnet, který zachytává ze zrna drobné kovové předměty, jenž by způsobily zničení strojů, nebo požár mlýna.

Koukolník neboli triér je stroj k čištění obilního zrna od příměsí stejného průměru jako hlavní surovina, které se však liší délkou. Tato metoda se používá pro odstranění příměsí, které nelze odloučit síty, týká se to zejména zrna kulatin, tedy hrachu, vikve nebo plevelů jako je koukol. Válcový triér má uvnitř válec s kalibrovanými jamkami. Čištěné obilí prochází válcem, jednotlivé složky se přiměřují k jamkám a kratší částice jsou vynášeny do sběrného žlabu, zatímco delší kloužou dolů a jsou odnášeny válcem. Čistící stroje byly vyrobeny firmou Josef Prokop a synové z Pardubic na konci 20. let 20. století.

Očištěné zrno bylo nutné opět zvážit. Poté se buď ukládalo do zásobníků, a nebo sjíždělo samospádem do periodické loupačky v prvním patře.

Zrno je zde potřeba obrousit, to znamená zbavit ho obalové části – otrub, slupky, zadiny, klíčku a vousků. Zůstane jen vnitřní použitelná běl – kroupa. Zrno je vsypáno spádovou trubkou do podávacího systému. Ten ho v určitém množství v periodických cyklech dávkuje do stroje. Čas dávkování se dal i nastavit. Proto takovému stroji říkáme loupačka periodická. Uvnitř stroje se rychle otáčí kovové perutě na discích a vrhají zrno na stěny bubnové skříně, kde je smirek. V důsledku toho se zrno obrušuje. Za určitý čas procesu se otevře klapka a obroušené zrno (kroupa) se sype společně se slupkami aj. do prostoru, kde jsou právě slupky - otruby, klíček, vousky odsáty do filtru ventilátorem. Loupačka byla vyrobena firmou Leopold Kašpar ze Šternberka, zhruba na konci 20. let 20. století.

Kroupy mohly být finálním produktem, ale zde pokračovaly v proměně na mouku. To znamená, že procházely válcovými stolicemi, obvykle až sedmkrát. Válcové stolice měly různé typy válců – buď keramické hladké, nebo železné rýhované.

Rozemletá směs opět korečkovými dopravníky vyjela do třetího patra. Tam bylo potřeba ji roztřídit na jednotlivé druhy dle velikosti částic, tj. šroty, mouky, krupice aj. K tomuto sloužily rovinné vysévače.

Rovinný vysévač je soustava sít a přepadů v rámech nad sebou. Rámy visí na závěsech. Uprostřed stroje se otáčí svislý výstředníkový excentr napojený řemenem na transmisi. Ten udává stroji krouživý pohyb. Rozemletá směs se sype do stroje spádovou trubkou a přichází uvnitř na síta (jemná, hrubší, nejhrubší), kde se krouživým pohybem třídí (prosévá). Propadává tak postupně na další síta směrem dolů. Složitou soustavou oddělených propadů putují vytříděné sorty ze stroje do pytlovacích lávek. Spádové trubky jsou se vstupy a výpady vysévače spojeny textilními pytlíky.

Větší stroj byl vyroben na počátku 30. let 20. století firmou Josef Prokop a synové, menší pravděpodobně firmou Antonín Jeřábek z Velkého Meziříčí ve 20. letech. První třídil semletou pšenici, druhý žito.

Jednotlivé sorty bylo následně možno smíchat dle potřeby v míchačce. Byla-li žádaná krupice, musela rozemletá směs projít reformou.

Hrubší rozemletá směs – krupice a krupičky v sobě nesou příměsi otrubnatých slupek. To by mělo vliv na snížení kvality výsledných produktů. Stroj reforma tyto nestandartní příměsi vyčistí a krupice i krupičky roztřídí na jednotlivé druhy dle velikosti částic.

Směs padá spádovou trubkou na rámy se soustavu sít uváděné v kmitavý pohyb za pomoci excentru. Postupuje po sítech a ventilátor v horní části stroje vytváří nasávaný vzduch. Ten vynese lehké částice otrubnatých slupek nad síta, kde se zachytnou v kovových žlábcích. Vlivem vibrací žlábků jsou odděleně vyvedeny ven ze stroje. Nejlehčí částečky otrub odsaje ventilátor do filtru. Těžší částice krupic a krupiček zůstávají na sítech a v důsledku jejich kmitání dochází k roztřídění (prosévaní) na jednotlivé čisté druhy, které padají do pytlů o podlaží níže. Síta jsou u vstupu jemná, u výpadu nejhrubší. Tento stroj byl opět vyroben firmou Josef Prokop a synové na počátku 30. let 20. století.

Samostatnou kapitolu v mlecím procesu tvoří šroťák, neboli mlecí zařízení se dvěma mlýnskými kameny. Mouka se s pomocí šroťáku doopravdy mlela zhruba do konce 19. století. Následně se užíval především při semílání krmných směsí pro dobytek.